Search results for "stephen king"

Znáte to – kdejakou volovinu si pamatujete a na důležité věci Vám v hlavě místo nezbude. No a podobně je na tom tenhle sen. Krátká a namíchaná blbost. Ale protože je to tu o snech, tak ho sem také píši.

Ocitl jsem se v Bruselu, v sídle EU. Byla to pěti patrová budova – bílá, hranatá, ničím nezajímavá. Snad jen napojením na okolní budovy, které zajišťovala ocelová konstrukce obloukové střechy. Takové spojení 90. let a moderny. V posledním patře, kam jsme přišli (čtyři lidé, z toho jedna šéfka – menší paní přes padesátku), se nacházela zastřešená terasa – tak 20 x 80 metrů.

Tam jsem měl v budoucnu pracovat a nyní se jednalo o stavebních úpravách, aby tam mohly vzniknout kanceláře. Číst dále

Nedávno se mi zdál sen o mé spolužačce ze základní školy.

Dozvěděl jsem se, že se jí přihodil úraz – něco si píchla do oka. Snad nějakou velkou třísku nebo tak něco. To oko jí operovali a nyní byla na rehabilitaci někde kousek od Pardubic. A protože jsem měl cestu okolo, domluvil jsem se s rodiči oné spolužačky, že se za ní na chvíli stavím.

Vyjel jsem celkem časně ráno, abych se moc nezdržel. Budova té rehabilitace stále hned u silnice, dělila je jen malá zahrádka a starý kovový plot. Vypadalo to spíš jako stará škola z první poloviny 20. století.

Budova rehabilitace, vygenerováno pomocí Bing AI v r. 2024

U budovy, pod oknem, někdo klečel a koukal dovnitř. Číst dále

Dneska se mi po dlouhé době zase zdál sen, který si pamatuji.

Šel jsem, ještě s jedním malým vlčetem (cca 9 let), poděkovat do žamberského muzea za uspořádání akce Svět v pohybu. Byla to taková zahradní párty pro děti se spoustou her atd.

Zaklepali jsme na dveře muzea a zazvonili.

Přišla nám otevřít nějaká paní a pustila nás dovnitř. Začal jsem jí děkovat, ale ona mne zastavila, že prý bych to měl děkovat řediteli muzea. A dovedla nás k němu – také v přízemí, trochu vzadu seděl za stolem.

Když nás uviděl, tak vstal a šel nám naproti. Poděkoval jsem mu za uspořádání té akce atd. Pak se zeptal toho vlčete, jak se mu to líbilo. Vlče odpovědělo, že akce se mu líbila, jen to pivo bylo hnusný…

Vlče – doplněno v roce 2024, vygenerováno pomocí Bing.

K tomu, jak dopadly naše první přímé prezidentské volby, jsem se už vyjádřil na G+.

Jedna moje kolegyně k tomu poznamenala, že tu je bohužel spousta lidí typu „pivo a guláš“, proto volby takto dopadly. Ale dost o tom…

V poslední době se mi zdály během jedné noci čtyři sny. Ale už si je bohužel moc nepamatuji. V tom jednom jsme honili hada na nějaké suché louce. Trochu výjev jak z HP. V dalším snu se pak objevil Pirát a Sršeň (jednou si spletu číslo a už mám člověka ve snu 🙂 ). No… a další si nepamatuji vůbec.

Dneska to bylo trochu výletové. Chvíli po Žamberku, abych shodil v Ingresu jeden portál a pak kešky. Pastviny (sjezdovkou nahoru), Nekoř a Kunvald (sněhem). Takže jsem celkem rád, že už sedím doma. 🙂

Ač možná nadpis vypadá jako že budu psát o svém velkém výletu do Prahy, skutečnost je trochu jednodušší. 🙂

Nebyl to reálný výlet ale můj sen v noci na dnešek…

Začalo to tuším někde v Žamberku, kde jsme spolu s Pirátem a Evžou spali všichni na jedné posteli. Ráno jsme se vydali do autem do Prahy, já tuším řídil.

Ocitli jsme se někde asi na Smíchově, možná někde u Anděla (proč asi 🙂 ).

Evža lítala někde po obchodech – v JUNu a tak…

Pirát se šel projít na nedaleký kopec a potom přišel zpět k autu a vzal to tuším podchodem pod čtyřproudovou silnicí.

Sen první

Díval jsem se, jak nějací muži v pracovním oblečení lezou po lanech spletených do sítě. Ve velké výšce. Pak jsem začal lézt na suchý strom opodál. Byl to platan, javor nebo možná kaštan. Lezl jsem stále výš a výš. Pomalu ve spirále. Nějaká mladá žena lezla za mnou. Když už nebylo nahoře kam lézt, začal se strom pod mojí tíhou kývat. Čím dál víc. Zavřel jsem oči, ale strom se kýval stále…

Sen druhý

Když jsem oči otevřel, s několika lidmi jsem šel po polní cestě. Někdo nás v dálce pronásledoval. Odbočili jsme z cesty přes louku k lesu a utíkali lesem. Byli blízko a doháněli nás. Pak jsem se ocitl v malé koupelně se záchodem. Schovával jsem se za dveřmi v malém výklenku, aby mne nenašli. Po delší době mi situace přišla neřešitelná a bylo by jen otázkou času, kdy mne najdou. Tak jsem raději odešel do kanceláře, sedl si na pohovku a na konferenčním stolku si pustil notebook. Pak si pro mne přišel chlap v uniformě. Řekl jsem, že jdu. Napadlo mne se odhlásit z operačního systému a notebook vypnout. Vlastně bych tam mohl zmizet z místnosti… A povedlo se.

  Číst dále

To napadlo v pátek sněhu, co? Prostě trocha překvapení po ránu. Ani jsem to mu nevěřil, kolik sněhu to přes noc napadlo. A taky, že tak rychle sleze. Když jsem šel ráno do práce, tak mi to nedalo a udělal jsem si fotku svého zachumeleného auta. Prostě poslední záchvěv zimy…

V noci na dnešek se mi zdálo opět několik snů. Jeden z nich byl trochu delší a akčnější. První část snu se odehrávala v nějakém nově zrekonstruovaném bytě (myslím, že dvoupodlažním). Nějak jsme to slavili nebo možná dokončovali. Celkem tam bylo možná na dvacet lidí. Deset v horním, deset v dolním patře. Většina z nich byli skauti nebo skautky od nás ze střediska. V horním patře také stála ohromná rohová vana – tak 3,5 na 3,5 metru – a v ní se koupala neznámá slečna, a jak to bývá většinou ve vaně, nahá. Číst dále

Asi ano. Asi se zbláznil. V Řecku zastřelili kluka, když házel kamení po policistech. Je to normální? Je normální házet po policistech kamení? Je normální někoho zastřelit?

No a teď ještě k tomu obrázku. Nedávno jsem byl s kolegou v hospodě na obědě. V půli čekání na objednané jídlo nám servírka přinesla účtenku.  Byla dlouhá chvíle, tak jsme jí studovali (účtenku, néé servírku).  Datum špatně, čas špatně a chyběly tam dvě kofoly, které jsme už měli před sebou (na ty ale servírka při účtování nezapomněla).

Nedávno také proběhly dvě brigády na klubovně.  Zase jsme o dost pokročili a teď už budeme budovat v teple a za světla (i přírodního).  Moc díky Aničce za pomoc (i když si to pak zpátky vzala úklidem dívčí klubovny) a Evže za výborné rizoto pro deset lidí, které jsem zkoušeli sníst v pěti.

Nebyl bych to já, kdyby se mi celkem často nezdály sny. Z předevčíra na včerejšek se mi zdály hned dva. Z toho druhého snu si nepamatuji skoro vůbec nic. Spíš jen takový útržek, jak jsem se někde škrábal do nějakého zatravněného svahu nebo náspu. Z prvního snu si pamatuju trochu víc. Připadal jsem si jako když hraju nějakou počítačovou hru a já byl hlavní postavou. Když se mi povedlo splnit zadané úkoly, něco mi nad hlavou začalo harašit. Nade mnou byla natažená plátna, přes sebe. Tak nějak trochu jako nebesa nad postelí. Ohnal jsem se a začal něčím střílet do vzduchu. Po střelbě se ta nebesa roztáhla a tam ve vzduchu visela nějaká postava a řekla mi, že za ty splněné úkoly je mým pomocníkem. Pak jsem si ještě všiml, že to mé střílení trochu odnesla nějaká stará mapa, teď už notně děravá.

Další sen se mi zdál dnes v noci. No ale ten si nepamatuju už vůbec. 🙂

V noci na dnešek se mi opět zdálo několik snů. Moc jsem takový nával nečekal – vzhledem k situaci a mé spací pozici. Z těch několika snů si pamatuji hlavně jeden, ten nejdelší a poslední.

V jednom z těch předchozích snů z této noci jsem nemohl moc chodit – vypadalo to jako bych chodil po ledě a ještě šel v silném protivětru. Víc si z tohoto snu nepamatuji, jen takový malý střípek.

A teď ten druhý sen – nejdelší a poslední tu noc. Odehrával se někdy ve středověku, v celkem hornaté krajině. Byl jsem samotář, možná až odpadlík, žijící sám (skoro sám) u malého, ale vysokého, vodopádu. Ve skále, možná v jeskyni. Ne sám, protože hned vedle vodopádu, hned vedle padající vody bylo hnízdo nějakého velkého opeřence. S mládětem, které v hnízdě vyrůstalo, jsem byl kamarád, s jeho rodičem (který někde momentálně létal) jsme se respektovali.

Číst dále